Urbanistické a architektonické řešení stavby

„Východně od gymnázia, proti ústí Sladovnické ulice stojí od roku 1929 dům čp. 146/I, kdy tu „Obchodní družstvo v Plzni“ zbudovalo jednopatrový administrativní objekt podle projektu firmy Josefa Žoura, která prováděla i stavební práce. Při této stavební akci zanikla původní usedlost čp. 146/I postavená někdy okolo roku 1800 v podobě pitoreskní chalupy kryté šindelem i s rozsáhlým dvorem. Dvorek této chalupy podle K. Hofmana vybíhal více než metr do Knihovy ulice a vedl tudy vchod do Prajzlerova zahradnictví při Jiráskově ulici. Podle popisu z roku 1892 šlo o přízemní objekt. Demolice původního domu čp. 146/I byla v intencích regulačního plánu, který právě v červnu 1929 obecní zastupitelstvo revidovalo a potvrdilo v něm záměr prodloužit Knihovu ulici k východu, kde by se napojila na Jiráskovu ulici. Právě dům čp. 146/I měl být jedním z těch, které měly nové komunikaci ustoupit. Prodloužení Knihovy ulice předpokládané regulačním plánem ovšem nebylo nikdy realizováno. 31. ledna 1935 prodalo Obchodní družstvo Josefu Žourovi díl zahrady č. kat. 72 u domu čp. 146/I o ploše 1 251 čtverečních metrů. Na zahradě přitom ještě byla stále zaknihována povinnost udržování stoky a městské hradby, což už vzhledem k snesení hradeb bylo bezpředmětné. Podána proto žádost o výmaz. 14. března 1935 městská rada doporučila věc ke schválení a v dubnu 1935 schválen výmaz. Vroce 1946 požádala firma Nesnídal o povolení k výstavbě nového objektu skladiště vedle budovy obchodního družstva. MNV rozhodl nejprve provést komisionelní šetření a teprve potom rozhodnout.“

Objekt č.p. 146 je zděná, omítaná, dvoupodlažní stavba, krytá střešní konstrukcí opatřenou tvarově novodobými betonovými taškami. Okna do dvora, v západním a severním průčelí v 2.NP jsou původní z doby stavby. Výplně jsou dvoj a trojkřídlé s poutcem a ventilačkami. Okna jsou dřevěná. Směrem na východ je k objektu přistavěna dvoupodlažní zděná budova skladu, zastřešená rovněž betonovými taškami.

Obě dotčené stavby stodol na st.p. č. 188, 189 a 190 jsou zděné, omítané, postavené na obdélném půdorysu, zastřešené sedlovými střechami. Střechy jsou kryty tvarově novodobými betonovými taškami. Krovy stodol jsou i přes některé novodobé úpravy hodnotnými ukázkami tradičního tesařského řešení.

Objekt č.p. 146 i přes některé novodobé adaptace je stále zachováno původní hmotové řešení stavby. V interiéru došlo k některým změnám v dispozicích. Okenní výplně /západní a jižní průčelí/ jsou zachovány z doby stavby objektu. Krov nad domem č.p. 146 je rovněž možné datovat do doby stavby. Po válce byl k domu č.p. 146 přistavěn sklad a později asi v šedesátých letech ještě přistavěna jedna skladová část východním směrem.

Obě dotčené stavby bývalých hospodářských stodol. Tyto stavby již také prošly novodobými úpravami, avšak jejich krovové konstrukce jsou zachovány ještě vpůvodním řešení sukázkami tradičně řešených tesařských spojů a tesařských značek. Strop ve stodole je novodobě řešen pomocí ocelových překladů. Ve stodole je instalován výtah.

Budovy stodol D a E vymezují nádvoří, jehož hlavním účelem je přístup do objektů a případná manipulace se sbírkovými předměty.

Samotná průčelí stodol zůstávají v podstatě zachována – jen s drobnými úpravami vrat a dřevěným obkladem. Po celé délce dvorních průčelí je předsazena střecha na dřevěných konzolách. Tak je možno přejít od jednoho vstupu do druhého suchou nohou. Na toto nové zápraží bude navazovat v další etapě krytý průchod k nové budově F podél zděného oplocení jižní hranice pozemku.

Bývalé stodoly slouží k deponování rozměrných a těžkých předmětů přímo na úrovni terénu. Vložené patro je určeno pro sbírky obsahující méně hmotné předměty. Obě podlaží jsou spojena novým schodištěm a výtahem. Jednotlivé depozitáře jsou vybaveny prostorem pro manipulaci se sbírkovými předměty, tyto prostory zároveň slouží jako předsíň a k vyrovnání teploty před vstupem do samotného depozitáře. Vpřízemí a v1.NP obou budov jsou umístěny prostory pro strojovnu vzduchotechniky. V přízemí budovy E je umístěn prostor pro technické zázemí – kotelnu společnou pro obě budovy.

Lokalizace vybraných depozitářů vrámci celého komplexu byla provedena s ohledem na požadavky skladovaných archiválií z hlediska klimatických, tak současně z hlediska dispozičních. Dále na základě zkušeností a znalostí místních podmínek.

Vstupy do jednotlivých provozních částí jsou vedeny stávajícími vjezdovými a vstupními vraty do stodol. Pro pohyb zaměstnanců je navrženo nové provozní schodiště s výtahem do střední části budovy D. Pomocí nového propojení v patře i přízemí zajišťuje přístup do obou podlaží budovy E.